Jsem maminka Lenky Musilové, která založila tuto skupinu.

Vztah k přírodě máme v genech. Přesto jsme každá trochu jiná: Totiž o čem já jen sním, tak to moje dcerka uskutečňuje. Ve svém životě instinktivně upřednostňuji vše co je přirozené, co si mohu sama vypěstovat, nebo vyrobit.

Pocházím z vesnice, kde jsem prožila dětství, a zůstaly ve mne vzpomínky na babičku, která mne jako malou vozila na dřevěném trakači do lesa, a tam jsme sbíraly šišky, kůru, chrastí a dřevo na topení, lesní plody a byliny. Pamatuji dobu, kdy se nedalo vše koupit jak je tomu dnes. Lidé na vesnici byli zvyklí si vše pěstovat a mezi sebou různě směňovat. Tím měli k sobě i blíž. Bylo běžné chovat slepice a králíky.

U sousedů prase a kozy. V létě chodívala babička vypomáhat k sedlákovi mlátit obilí, vysloužila si mouku. Do obchodu se chodilo pro pečivo, které pekl pekař z vedlejší vesnice, mléko z nedalekého kravína se nalévalo lidem do konví.

To jsou moje nostalgické střípky vzpomínek.

Dnes je vše ke koupení hotové. Člověk chodí do práce, aby pak vzal peníze a koupil si cosi, čemu se říká potravina. Je to cosi, co vás má udržet v systému, dokud z toho neonemocníte, aby vás nahradil někdo další. Já mám práci, která mne naštěstí baví a má svůj smysl. Jsem zdravotní sestra a ještě asi tři roky budu. Ve své práci vidím ale dopady toho systému. Nemocné z jídla a konzumu. Proto už posledních pět let zkouším lidem otevřít oči, založila jsem Poradnu pro výživu a zdravý životní styl. Pár lidem jsem pomohla, někteří se vrátili do systému a žijí dál jako nemocné ovce.

Obezita a choroby dnešní doby je začarovaný kruh.

Svět potřebuje levně krmit obrovskou masu lidí a zároveň na tom nepřetržitě vydělávat. Tak to funguje v několika spřažených oborech jako jsou: potravinářský průmysl, zdravotnictví a farmaceutický průmysl. Vše navzájem propojují všudypřítomné vtíravé reklamy na manipulaci lidí. K ovlivňování malých dětí slouží  neodolatelné zboží u pokladen. Dnešní generace nevnímá, že je něco špatně, má již pozměněnou chemii mozku. Dnešní generace byla již tak společností znetvořena, že jí nepřijde nic divného ani na tom, jak stejným naučeným způsobem mrzačí svoje vlastní potomky. Kvůli tomuto “diktátu konzumu” pak obezita a nemoci jí způsobené, narůstají geometrickou řadou. Proti tomu nepomohou slova často již vyhořelých lékařů: “Méně jezte a více se hýbejte”. Lékaři se totiž na fakultách neučí o vlivu stravy na zdraví; mnozí z nich jsou také obézní. Řešení je přitom jednoduché: nejíst “otraviny” – výrobky, které dnešní obchody nabízejí. Jsou toho plné regály. Děti na obalech najdou hrdiny svých seriálů, nemocní zase usmívající se srdíčka na produktech s výživovou hodnotou rovnající se plastu, a ti ostatní, obrázky spokojených rodin se štíhlou figurou a bílými zuby. Skrytý cukr s dalším koktejlem chemie v potravinách působí jako droga. Tato droga je legální, a společností podporovaná: pro obchod je to výhodné. Lidé se krátkodobě nasytí a pocítí příval štěstí, po kterém ale následuje psychický propad, z jehož spárů se najivně hrabou uchýlením se k těm samým, nebo podobným produktům, “shitům”. Ve výsledku lidé tak těmito výrobky krmí začarovaný kruh svých chutí závislostí. Prodej “shitů” pak také stoupá geometrickou řadou, regály nestačí a supermarkety se rozrůstají. Obezita u lidí způsobuje závažné nemoci jako cukrovka, srdečně-cévní choroby, rakovina. Farmaceutický průmysl neúnavně vyvíjí a produkuje léky, které potlačují příznaky těchto nemocí. Lékaři tyto léky neúnavně předepisují. Příznaky se sice tlumí, ale příčina nemizí. Protože nemoci chemické stravy neumí opravit cheme z léků. Pokračující nemoc se komplikuje, končí invaliditou a doživotním živořením v bolestech.

Cesta formou komunitní farmy může být způsobem, jak se z tohoto dnešního systému zábavně a společně vymanit. Proto chci být součástí tohoto projektu, učit se dál od přírody a společně s ostatními se podílet na důkazu o tom, že je možné žít i jinak.